Jak to celé začalo

 

V roce 2008 se mi narodil syn Pepíno. Ke svým nultým narozeninám dostal kromě jiných dárků i Deník našeho děťátka, což je tištěná kniha, do které se zapisují důležité události ze života miminka. Že vůbec něco takového existuje jsem zjistil o pár let dřív. Se ženou jsme si tehdy prohlíželi alba z dětství a ona mi ukázala svou Pamětní knížku. Našli jsme tu spoustu zajímavých informací. Zjistili jsme třeba, že jedno z jejích prvních slov bylo „pio“ (neboli pivo) a docela jsme se u toho nasmáli. Trochu mě mrzelo, že já nic takového nemám. Nevím, kdy jsem udělal první krok, ani jaké bylo moje první slovo. Můj osobní tip je, že to bylo slovo „táta“…

Doma se nám  shodou okolností sešly nakonec tyto knihy dvě. Do obou se daly zaznamenávat vzpomínky z dětství, ovšem do každé se dalo zapsat něco jiného. Role zapisovatelky se dobrovolně zhostila moje žena. Já jsem se obsadil do role fotografa a kameramana.

Měl jsem radost, že Pepíno bude mít svůj Deník děťátka. Musím říct, že žena svou roli vzala opravdu vážně. Několikrát jsem se ale stal svědkem toho, jak si ve “volných” chvilkách vytahuje obě knihy, listuje jimi sem a tam, tu zapíše první úsměv, o pár stran dál něco o kojení, rodokmen v jedné knize nebyl, tak vytáhla druhou… Říkal jsem si, že já už bych se na takové zapisování dávno vykašlal. Na hodně věcí, které jí přišly důležité, zase v knížkách nebyl vůbec prostor, a tak si je začala psát jako poznámky ve wordu. Vrcholem bylo, když jsem přišel domů a přistihl ji, jak sedí u počítače, vedle sebe má deníky, papírky s poznámkami, a jako bonus vytištěné fotky, které je možné do deníčku nalepit. Přemýšlel jsem, jestli by to nešlo dělat líp. Napadlo mě, že stejný problém musí mít spousta maminek. Začal jsem hledat jiný způsob. Nic co by vyhovovalo mým představám, jsem ale nenašel. A tak pomalu vznikala první myšlenka na Childbook.

Začal jsem si psát analýzu. Řekl jsem o svém nápadu švagrovi, který je programátor. Childbook tak postupně získával reálnější obraz. Pořád jsem chodil do práce a po večerech přemýšlel nad Childbookem. Čas utíkal hrozně rychle. Po roce jsem dospěl k názoru, že potřebujeme sehnat investora. Moje žena říká, že všechny důležité věci kolem dětí vznikají na pískovišti. A ani v tomto případě tomu nebylo jinak a při stavění hradů z písku se objevil investor. Věci pak nabraly opravdu rychlý spád.

Podařilo se nám vytvořit úžasný tým lidí, který myšlenka Childbooku nadchla. Všichni se nemůžeme dočkat, až vám ho budeme moci představit v jeho plné kráse. Myslím, že se máte na co těšit.

 

Komentáře